Whistleblowing

Whistleblowing je označení pro akt, kdy zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec odhaluje nezákonné, škodlivé nebo neetické praktiky v rámci svého zaměstnání nebo organizace. Tyto praktiky mohou zahrnovat například korupci, zneužívání moci, porušování práv zaměstnanců nebo škodlivé dopady na veřejné zdraví a životní prostředí.

Výraz whistleblowing vychází z anglického “to blow a whistle”, tedy pískat na píšťalku. V přeneseném slova smyslu tak znamená upozornění na nekalé, nezákonné nebo protiprávní jednání, zkrátka podobně jako rozhodčí při fotbale píská fauly. Je považován za test důvěry zaměstnanců a kultury organizace.

Pro povinné firmy je důležité nepodceňovat zavedení whistleblowing řešení jednak pro předcházení trestní odpovědnosti právnických osob, splnění zákonných povinností, posilování důvěryhodnosti, ochraně firemní reputace, ale předchází se i potenciálním významným finančním škodám.

Podle velikosti a typu firem (v návaznosti na jednotlivé zemské úprav EU směrnice) je povinností zavést vnitřní oznamovací systém pro oznamování ze strany zaměstnanců a v případě společností větších i připojení vnějšího systému. V ČR je tento vnější systém provozován Ministerstvem spravedlnosti.

Zásadní je také zavedení role Ombudsmana. Tedy tzv. “Příslušné osoby”, která má na starosti vypořádávání jednotlivých podání.

V rámci EU je ochrana “whistle blowerů” zajišťována prostřednictvím směrnic:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně zdrojů informací v oblasti práva a justice v EU,
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1938 ze dne 23. října 2019 o ochraně zdrojů informací v oblasti veřejného zdraví, bezpečnosti a životního prostředí.

Whistleblowing je důležitým nástrojem pro boj proti nezákonným a škodlivým praktikám nejen v rámci business sféry, ale (a možná především) i ve veřejné správě a pomáhá zlepšovat průhlednost a odpovědnost v těchto oblastech.