Fenomén workoholismus: Jak ho rozeznat a nenechat se jím pohltit

Pracovat tvrdě je ve společnosti často vnímáno jako ctnost. Ale kdy se zdravé pracovní nasazení mění v nezdravou posedlost? Jak poznat, kdy už to není o efektivitě, ale o neustálém tlaku a stresu? A hlavně – jak si nastavit hranice, které vás ochrání před vyhořením?

Co je to workoholismus a jak ho poznat?

Nechci zde předkládat učebnicovou definici workoholismu. Ale spíše prakticky popsat, projevy, příčiny a důsledky workoholismu.

Workoholismus je o posedlosti. Workoholik jede na autopilota, ignoruje potřebu odpočinku a myslí si, že je nenahraditelný. Ve skutečnosti ale přepracovaný mozek funguje jako pomalý počítač – seká se, dělá chyby a nakonec spadne. Je třeba rozlišit:

• Projevy zdravé pracovitost → Pracuji efektivně, zvládnu si odpočinout a věnovat se i jiným věcem.
• Projevy workoholismus → Pracuji neustále, protože mám pocit, že jinak selžu.

👉 Petra si už tři roky nevybrala pořádnou dovolenou. Pořád něco dohání, pořád má pocit, že bez ní firma padne. A když si přece jen vezme volno, stejně kontroluje e-maily. Připadá si důležitá, ale ve skutečnosti je neustále vyčerpaná.

Přepracovanost: příznaky, které nepodceňujte

• Neschopnost vypnout – Berete si na dovolenou notebook „pro jistotu“? A nakonec stejně pracujete
• Pocit viny při nepracování – Máte chvilku volna a přepadne vás úzkost, že nic neděláte
• Fyzické dopady – Budíte se v noci s hlavou plnou úkolů? Bolí vás často hlava? Cítíte permanentní únavu?
• Workoholismus a vztahy – Vaši blízcí si stěžují, že jste pořád v práci, nebo i když jste doma, jste myšlenkami jinde?
• Permanentní stres – Cítíte tlak neustále něco dokazovat a máte pocit, že nikdy nemáte hotovo?

Jestli jste se v tom našli, je čas si přiznat, že práce vám možná přerůstá přes hlavu. Zdravé pracovní nasazení je o rovnováze.

Proč si myslíme, že workoholismus je ctnost?

Workoholismus se ve společnosti často maskuje jako znak loajality, ambicí a pracovního nasazení. Čím víc pracujeme, tím hodnotnější si připadáme – alespoň do chvíle, než nám tělo a hlava začnou říkat STOP.

Ruku na srdce: kolikrát jste slyšeli větu „Já na dovolené stejně kontroluji e-maily.“? Dnes už to není varovný signál, ale skoro chlouba. Jenže tahle hrdost má svou cenu.

Workoholismus nepostihuje všechny stejně. Dle NZIP jím trpí častěji ženy než muži a vyšší riziko mají také lidé s vysokoškolským vzděláním a ti, kteří zastávají vedoucí pozice. Proč? Perfekcionismus, odpovědnost a tlak na výkon u nich bývají vyšší než u jiných profesí.

Abychom si workoholismus obhájili, často si nalháváme tyhle mýty:

• Mýtus č. 1: Dlouhé hodiny znamenají lepší výkon
  Realita: Přepracovanost způsobuje chyby, nižší výkon a může vést až k úplnému kolapsu.
• Mýtus č. 2: Multitasking je superpower
  Realita: Přepínání mezi úkoly vyčerpává mozek a snižuje produktivitu až o 40 %, jak dokládají studie Americké psychologické asociace.
• Mýtus č. 3: Workoholismus vede k úspěchu
  Realita: Dlouhodobé přetížení nekončí povýšením, ale vyhořením. Výkon klesá, motivace se vytrácí a místo uznání přichází únava.

Workoholismus: léčba začíná pochopením příčin

Workoholismus nezačíná v první práci, ale mnohem dřív. Hluboko zakořeněné vzorce z dětství, tlak na výkon a firemní kultura, která odměňuje přepracování – to všechno hraje roli.

👉 Výchova a společenské normy
„Bez práce nejsou koláče.“ „Nejdřív povinnosti, potom zábava.“ Zní vám to povědomě? Jak by ne, slýchávali jsme to snad všichni. Tyhle věty do nás od dětství zasévají myšlenku, že hodnota člověka se měří podle jeho pracovního výkonu. Když pak v dospělosti cítíme únavu nebo potřebujeme pauzu, máme pocit viny.

 Tereza vyrůstala v rodině, kde úspěch znamenal hodiny strávené v práci. Když začala svou kariéru, nevěděla, že se dá pracovat jinak. Zůstávala dlouho v kanceláři, přebírala úkoly kolegů, až se jednoho dne přistihla, že vlastně ani neví, proč to dělá – jen měla pocit, že „se to tak má.“

 👉 Tlak na výkon a potřeba uznání
Perfekcionismus, strach ze selhání, potřeba být nepostradatelný – to všechno jsou vnitřní spouštěče workoholismu. Pokud máme pocit, že si odpočinek musíme zasloužit, nikdy ho vlastně nemáme.

Psychologické faktory, které přispívají k workoholismu:

• Sebehodnota odvozená od výkonu – „Když nepracuješ tvrdě a dlouho, nejsi dost dobrý.“ Lidé s tímto nastavením věří, že jejich hodnota je přímo úměrná tomu, kolik toho zvládnou. Jakmile zpomalí, přichází pocit selhání.
• Strach ze selhání – Mnoho workoholiků se bojí, že pokud nebudou pracovat na 110 %, něco pokazí nebo je někdo předběhne. Tento strach je často zakořeněný v dětství, kdy byli chváleni pouze za úspěchy, ne za samotnou snahu.
• Syndrom podvodníka – „Nejsem dost dobrý, musím makat dvojnásob.“ Lidé s tímto syndromem mají pocit, že jejich úspěchy jsou náhoda a že dřív nebo později někdo odhalí, že ve skutečnosti nic neumějí. Proto se přetěžují, aby si svou pozici „zasloužili“.
• Závislost na uznání – Workoholici často hledají validaci zvenčí. Když je někdo pochválí za pracovní nasazení, cítí uspokojení. Problém? Tahle potřeba nikdy nekončí a člověk se točí v nekonečné spirále výkonu.
• Strach z prázdnoty – Někteří lidé pracují neustále, protože nevědí, co by dělali jinak. Práce se pro ně stává únikem od problémů, nejistot nebo nepříjemných emocí. Jakmile si vezmou volno, přepadne je úzkost.
• Firemní kultura a kolektivní tlak
  Studie ukazují, že soutěživé pracovní prostředí a perfekcionistické nároky výrazně zvyšují riziko vzniku workoholismu. Nejde jen o to, co se od nás očekává – často jsme to my sami, kdo se snaží stále dokazovat svou hodnotu přesčasy a výkony.

Toxické pracovní prostředí: Když se z práce stane past

Někdy si za workoholismus můžeme sami, ale často nás do něj tlačí nepsaná pravidla v práci. Jak poznáte, že vás práce pomalu vysává?

• Přesčasy jako norma
• Nejasné hranice – Očekává se, že budete dostupní i večer a o víkendech.
• Srovnávání s ostatními kolegy a nátlak

„Marek pracoval ve firmě, kde šéf trousil poznámky typu: „Ty už jdeš? My na tom tady pořád dřeme.“ A tak Marek zůstával. Ne proto, že měl víc práce – ale protože se bál, co si ostatní pomyslí.

Manipulace: Jak vás mohou dostat tam, kam nechcete?

Některé firmy (a lidé) dokážou skvěle hrát na vaše ego a pocit viny. Jak to vypadá?

• Citové vydírání – „Myslel jsem, že jsi týmový hráč…“
• Útoky na ego – „Když to neuděláš ty, kdo jiný?“
• Srovnávání s kolegy – „Jana odpracovala o 10 hodin víc než ty…“
• Skryté vyhrožování – „Vedení si všímá, kdo opravdu maká.“

Jak z toho ven?

Workoholismus není nevyhnutelný osud, ale zvyk, který se dá změnit. Pokud máte pocit, že jste v nekonečné smyčce práce a stresu, je čas přehodnotit přístup. Nejde o to dělat míň – jde o to dělat chytřeji. Jak na to?

Nejdřív se zamyslete: Co vás nutí pracovat pořád? Strach, že jinak nestihnete všechno? Nebo pocit, že když nepracujete, nejste dost dobří? Pravda je, že čím víc se přetěžujete, tím méně efektivní jste. Mozek i tělo potřebují pauzu, jinak jede výkon dolů.

Co tedy dělat?

1.Time management: Nepracujte víc, pracujte chytře

• Stanovte si priority – Co je opravdu důležité? Co můžete pustit?
• Pracujte v blocích – např. metoda Pomodoro (25 minut práce, 5 minut pauza) pomáhá udržet soustředění.
• Delegujte – Neberte na sebe všechno. Kolegové jsou tu taky – využijte je!

2. Říkejte NE bez pocitu viny

Nabídli vám další projekt, ale už teď nestíháte? Odmítnutí není slabost, je to sebeobrana. Zkuste například: „Rád bych pomohl, ale momentálně mám plné ruce práce.“ Žádné výmluvy, žádné omluvy. Jasné a přímé NE je naprosto v pořádku.

Jak HR a manažeři mohou pomoci?

Zdravá firemní kultura je základ. Vedoucí by měli podporovat rovnováhu mezi prací a životem. Jak?

• Nepište e-maily v deset večer a pokud už musíte, nastavte si odeslání až na ráno
• Podporujte flexibilní pracovní dobu – Ne každý je nejproduktivnější od devíti do pěti.
• Respektujte volný čas zaměstnanců – Dovolená je dovolená. Tečka. A po návratu z dovolené by měl mít zaměstnanec čas se seznámit s aktuálním stavem jeho agendy.

💡 Nezapomeňte: Lepší výkon nevzniká pod tlakem a stresem, ale s jasnou hlavou a dostatkem energie.

Práce není celý život

Workoholismus není znak úspěchu, ale slepá ulička. Nečekejte na vyhoření. Učte se říkat NE, nastavte si hranice a pamatujte: kvalitní práce nevzniká po deseti hodinách v kanceláři, ale s čistou hlavou a dostatkem energie.