Jan Verešpej: I když pracujete na dálku, mezilidský kontakt je důležitý
Honza do Sloneek nastoupil relativně nedávno. Hned ale získal zásadní pozici – stal se CTO a řídí tedy samotný vývoj aplikace. Se software developmentem má bohaté zkušenosti. Pracoval pro firmu v Oxfordu jako Tech lead, programování se ale věnuje v podstatě od školních let. Celý život pracuje alespoň část roku remote. Co říká o práci na dálku? A proč nešel studovat jadernou fyziku? I to se dozvíte v našem rozhovoru.
Začneme tím, co máš konkrétně ve Sloneek na starosti.
Já mám na starosti hlavně procesy v developmentu, celý development team včetně hiringu, škálování úkolů, neustálé zlepšování a vývoj aplikace.
Celý proces je ale nastavený tak, že nejprve provádíme průzkumy mezi zákazníky. Ten vedou produkťáci, kteří zároveň vymýšlejí, jako odstranit konkrétní problém, anebo najít nějaké nejlepší možné řešení. A v podstatě, když oni končí, my začínáme. Nejde ale přesně říct, kdy končí práce produktového týmu a kdy začíná naše. Je tam velký přesah.
Kdo tedy nastavuje priority, co se aktuálně na aplikaci bude dělat?
Na tom spolupracujeme společně s Filipem (pozn. CEO Sloneek). Rozhodujeme se na základě dat, která máme, ať už jsou to produktová data, data z revenue týmu nebo developmentu. Většinou se na rozhodnutí podílí celé vedení, ale konečné slovo a zodpovědnost, jak se bude aplikace vyvíjet, má Filip.
A jak jsi se vůbec dostal ke svému oboru?
K počítačům mě to táhlo vždycky. Standardně jsme se s kamarády hrávali různé hry. Velkou část dětství jsem strávil hrou na počítači a miniprogramováním a tak. Samozřejmě máma mi nestále říkala, co ze mě bude, když sedím pořád za počítačem. 😊
Na gymnáziu navíc bylo hodně matematiky, informatiky, fyziky a když jsem se na konci studia rozmýšlel nad tím co dál, měl jsem dvě oblasti, které mě zajímaly. Jako první mě velmi fascinovala jaderná fyzika a potom právě informatika. A nakonec vyhrála pragmatičnost – tedy informatika. Je to obor, který jde brutálně dopředu, a navíc v té době se na něj šlo dostat skoro všude bez přihlášek. V podstatě to tedy byla jednoduchá volba. Vybral jsem si informatiku v Bratislavě, protože svého času to byla prostě nejlepší škola na Slovensku.
A jaká byla tvoje cesta ke Sloneek?
Někdy v zimě na začátku roku 2023 jsem se poprvé potkal s Filipem. Vyšli jsme si na jídlo s našimi manželkami, moje už tenkrát ve Sloneek pracovala. Tehdy jsme pobývali ve Velké Británii, kde jsem pracoval pro jednu firmu v Oxfordu. Ale dali jsme se s Filipem do řeči o práci a technologiích, o tom, co aktuálně řešíme a na čem pracujeme.
A během debaty vznikl nápad, že bych mohl Sloneek s nějakými věcmi pomoci, minimálně na konzultační úrovni. A tak to vlastně začalo. Nejprve to bylo jen pár hodin týdně, postupně hodiny rostly, až z toho byl takový part-time. A poté, co Sloneek získal investici, a tím pádem i rozpočet na rozšíření týmu, jsem přešel na plný úvazek.
Takže jsi se do Sloneek dostal díky své ženě?
Ano, přesně tak.
Zmínil jsi, že jsi pracoval ve Velké Británii. Jak dlouho jsi tam pracoval?
Asi dva a půl roku. Část té doby jsme žili přímo v Británii v Oxfordu, část doby jsme byli na Slovensku.
Takže máš bohaté zkušenosti s prací na dálku. Pracuješ remote celý profesní život?
Vlastně ano. Má první práce byla pro firmu, která vyráběla mobilní aplikace. Já jsem měl hlavně na starosti back-end. Tehdy jsem tam nastoupil jako student třetího ročníku. A ačkoliv se v té době nějaká práce z domu ještě vůbec neřešila, my jsme si už tehdy každý dělal tu svou práci, odkud jsme chtěli. Měli jsme kanceláře v Bratislavě, kde jsme se, když jsme měli chuť, sešli. Ale už tehdy jsem cestoval, takže jsem využíval hybridní formy práce.
Pak jsem pracoval se stejnou skupinou lidí v nové firmě, která se přetransformovala z té původní, v podstatě do doby, kdy najednou přišel remote a my si řekli, to je přeci přesně to, co už dávno děláme, akorát teď dostalo jméno. 😊
Takže, ano, v podstatě po celý čas takto funguji.
A jaké to je?
Někdy fajn, někdy tolik ne, ale když si to člověk nastaví tak, že se dokáže s ostatními lidmi jednou za čas vidět, tak to je za mě super. Člověk pak má tu výhodu, že nepotřebuje být vázaný na nějaké město, ale zároveň si udržuje kontakt s lidmi, který je podle mě strašně důležitý.
Aby tým fungoval dobře, lidi nemůžou být jen nějaké ikonky na Slacku. Potřebuji vědět, že mám možná podobné problémy jako kolega, že dneska nemám jen já špatný den, že řešíme podobné starosti doma, narodily se nám děti a tak dále. A tohle bez osobních setkání nejde.
A právě toto podle mě dělá týmy o mnoho víc funkční než jen to, že si zavoláme online a skončíme meeting a nevíme o sobě nic. Vlastně si neumím představit, že bych pracoval pro nějakou americkou firmu, kde je kolektiv anonymní.
Jsou lidé, kteří berou práci jako práci a jednoduše si odpracují svých 8 hodin, zavřou notebook a jdou se věnovat koníčkům, cyklistice, dětem, rodině atd. Jednoduše práce je pro ně jen práce – nějaké nevyhnutelné zlo, možnost, jak si vydělat peníze.
A to není můj případ. Pro mě je důležité pracovat s lidmi, se kterými se můžu čas od času potkat a být napojený na konkrétní tým a lokaci. Teď sice nejsem v Evropě, ale vím, že když se tam vrátím, čeká mě teambuilding a další měsíc na to se znova potkáme na development day s celým mým týmem.
Takže podle mě pracovat remote je super, ale je důležité zůstat ve spojení. A i když tým Sloneek je rozdělený mezi Slovensko a Česko, dnešní svět umožňuje se během pár hodin přesunout, kam potřebujeme. I když jsem tenkrát pracoval v Oxfordu a bydlel v Bratislavě, pravidelně jsem tam létal, abych se s kolegy mohl potkat.
Takže kdybys měl někomu dát nějaké tipy, jak zvládat práci remote, co by to tedy kromě toho, že je dobré se občas vidět s firmou a udržovat mezilidský kontakt s kolegy, mělo být?
No a potom je extrémně důležité si v remote režimu nastavit své pracovní prostředí. Já osobně potřebuji mít svou pracovnu, kde se mohu zavřít a soustředit na práci. A teprve až skončím, přesouvám se do obýváku a společných prostor, které třeba tady na Bali máme.
Aktuálně pracuješ s ještě dalšími kolegy z Asie. Máta čas i na poznávání okolí?
Momentálně jsme na Bali. Ostrov už máme celý projetý (byli jsme tu už minulý rok), a tím pádem ani žádné velké výlety nebudou. Samozřejmě víkendy trávíme aktivně, ale pro mě to tu je o tom, že si člověk odpočine od každodenních povinností a starostí. Život tady je velmi jednoduchý.
Člověk tu nemusí prát, nemusí žehlit, nemusí uklízet a ani nakupovat…To jsou častokrát taková ta nutná zla, která člověk v běžném životě neustále řeší.
Když jsme na Slovensku, řešíme, jestli máme víkend pro sebe anebo je potřeba navařit, zajít na nákup, pouklízet, vyprat a udělat další domácí práce. Anebo jestli pojedeme na výlet a tyhle věci uděláme v týdnu.
Tohle dilema znám. A tyhle služby máte na Bali v rámci ubytování?
Není to nutně v rámci ubytování. Zrovna nedávno jsem odnesl tašku s pěti kily prádla a do 24 hodin měl vše vyprané, poskládané a roztříděné, a to vše za tři eura.
A co se týče nákupu nebo jídla?
Nákupy neřešíme, většinou si jídlo objednáme anebo se jdeme někam najíst. Místní ceny to prostě dovolují. Občas si jen koupíme čerstvé ovoce. Trávit tu zimní měsíce, pokud tedy nemáte školou povinné děti, rozhodně doporučuji.
No a co děláš ve svém volným čase? Tedy kromě cestování.
V poslední době se snažím hýbat a trochu se o sebe starat, přeci jen po té třicítce to jde s tělem trochu z kopce, pokud se mu člověk nevěnuje :D.
Zkoušel jsem běhat, ale teď se soustředím hlavně na silový trénink. I proto, že mnoho studií dokazuje, že zhruba do 30-35 let je ještě poměrně jednoduché si vybudovat svalovou hmotu. Potom už je člověk ve stavu, že si ji spíše udržuje.
Hodně času mi zabere cestování. Občas si taky rád přečtu nějakou knihu. No a když jsme v Bratislavě, rádi zajdeme s manželkou do města na nějakou dobrou kávu, croissant. Jsem takový trošku kavárenský povaleč.
Rád taky sleduji Formuli 1 a fotbal. Jsem fanoušek Liverpoolu.
Říkáš dobrá káva, croissant…jak je to na Bali? Mají tam dobrou kávu nebo už se těšíš na tu v Bratislavě?
Na Bali je větší problém najít nějakou lokální restauraci a indonéské jídlo, než si zajít do italské nebo japonské restaurace. Jsou tu různé kavárny, bistra, restaurace s jídlem ze všech koutů světa. Člověk má tedy poměrně hodně možností na poměrně malém prostoru. Hlavně my jsme v oblasti, která je vysloveně vybudována pro digitální nomády, expaty, prostě lidi, jako jsme my, kteří chtějí občas pracovat na dálku.
Indonésie na to má různé typy víz, od několikaměsíčních po několikaroční, a dost tento systém podporuje, protože přináší do země spoustu peněz.
Pokud člověk na Bali hledá nějaké zážitky a chce poznat místní kulturu, doporučuji zavítat spíš na jiný indonéský ostrov anebo se vydat aspoň do vnitrozemí Bali, které si ještě zachovává náboženské tradice, spirituálno a tradiční zvyky. Jinak většina Bali už je globalizovaná.
To je trochu škoda, ale zase nemusíš čekat na dobré kafe až do Bratislavy.
To ano. Ale celkově v jihovýchodní Asii, ať už to byl Vietnam, Thajsko nebo Malajsie, nebyl nikde s dobrou kávou problém.
