Zuzana Vyhnánková: Kloubit rodinu a práci nemá jen žena

Přinášíme vám druhou část rozhovoru s kariérní poradkyní Zuzanou Vyhnánkovou. V této části jsme se zaměřili na ženská témata, jako je nástup po rodičovské dovolené nebo flexibilní pracovní doba.

Pokud vás zajímá, kdy je čas na změnu kariéry nebo oboru, jak pečovat o své psychické zdraví nebo jak se proměnil vztah Čechů ke kariérnímu poradenství, přečtěte si první část rozhovoru.

Velkou část vašich klientů v rámci kariérního poradenství tvoří ženy. Jaká témata nejčastěji řeší? Je to třeba nástup do práce po rodičovské?

Je to nejčastěji nové kariérní směřování. Nevím, jestli je to nastavením mé osobní značky anebo je to nejčastější problém. Ale řeší jej i muži. Když se podívám na problémy, se kterými ke mně ženy a muži přicházejí, vidím tam vlastně víc spojitostí než rozdílů. Ano, ženy někdy řeší návrat po rodičovské, ale netvoří to většinu mých zakázek.

Často ale u obou skupin narážíme na sebevědomí.

Myslím, že zvýšení sebevědomí je hodně ženské téma. Třeba Holky z marketingu se na něj v rámci kurzů také zaměřují.

To si myslím, že je možná trochu klišé. Třeba v praxi řešíme tohle téma i s muži. Řada z nich v praxi nesnáší konflikty a nechce do nich chodit. Ale konflikt je důležitý třeba pro vyjednávání hranic, při hodnocení a podobně. I to je sebevědomí.

Takže u mužů má možná jinou podobu než u žen, ale řešíme jej všichni. Naše výchova nás v tomhle směru zrovna dobře nevybavila.

Se mnou to ale ženy ani muži moc neřeší. Nevím proč, jestli jim třeba připadá, že to je mimo kariérní poradenství. Tím neříkám, že jsem to nikdy s nikým neotevřela, ale neřekla bych, že je to časté téma, kterému bychom věnovali nějakou větší část času. Úplně nejčastěji se bavíme o tom, jaké jsou mé silné stránky a v jakém oboru, u jakého konkrétního zaměstnavatele nebo v jakém pracovním poměru či formátu bych je mohla využít.

Když tedy až tak neřešíte se ženami nástup do práce po rodičovské, co takhle skloubení rodiny a kariéry? Přeci jen péče o rodinu je v Česku stále doménou žen.

Jediný způsob, jak skloubit rodinu a kariéru, je, že to nebude kloubit jen jedna osoba v rodině, ale všichni. Pokud všichni chtějí mít kariéru, je potřeba, aby se všichni dělili o rodinné povinnosti.

Rodičovská ženu neskutečně finančně vyčerpá a kariérně zbrzdí a je obrovská chyba si myslet, že když ve třech letech dítě nastoupí do školky, může žena začít plně pracovat, ze dne na den přispívat na domácnost a je zpátky tam, kde byla. V žádném případě. Další tři roky jí bude trvat, než se finančně rehabilituje, a povede se jí to jenom tehdy, pokud ji bude její partner podporovat.

Protože ve skutečnosti nebude moc často pracovat na celý úvazek. Třeba otevírací doba školek vůbec neodpovídá plné pracovní době v hlavního pracovního poměru. Když ve finále sečteme prázdniny, nemoci, kroužky, může jeden z rodičů pracovat maximálně na půl úvazku. To je realita. To, že to všichni tak nějak plichtíme po nocích, je věc jiná. Ale neměla by to být realita.

Žena potřebuje podporu i po rodičáku. Obvykle je podporovaná jen na něm, ale ona ji potřebuje ještě několik let potom, aby se postavila zpátky na nohy, protože obvykle má vyčerpané různé finanční rezervy, spoření, ze kterých žila ty tři roky.

A není možné si myslet, že když jí někdo pohlídá dítě, bude najednou pracovat naplno, stejně jako její partner. Ne, on jej musí nejdřív pohlídat, aby se žena mohla vůbec zamyslet nad tím, jak, od kdy do kdy a za kolik bude pracovat. Takže ta pomoc, respektive podílení se na péči o dítě musí přijít ještě před tím, než žena nastoupí do zaměstnání.

A myslím si, že takhle se o tom většinou úplně nepřemýšlí. Řeší se jen finanční podpora od státu, která probíhá pouze po dobu, co je žena doma, a pak ze dne na den od plotny má přejít do kanceláře a všechno je zase v pohodě. Není. Mnoho měsíců, někdy let, není.

Jak by tedy stát nebo zaměstnavatel v tomhle směru měl pomoci?

Stát by mohl pomoci už jenom tím, že by přenastavil prázdniny nebo fungování školek. To, že stále máme prázdniny, kdy nefungují školky, je totální šikana pracujících rodičů a úplný výsměch. Kdo má dovolenou dva měsíce v létě plus Vánoce a všechny další svátky a sezonní prázdniny v průběhu roku?

Mně se hrozně líbilo upřímné rozhořčení jedné mé frekventantky webináře o marketingu, kde jsme se bavili o návratech z rodičáků, hledání práce a o tom, co jsou zaměstnavatelé schopní a ochotní dávat za úvazky. Říkala: Já mám dítě. A s dítětem je potřeba chodit na kroužky, vyzvedávat ho z institucí – a tohle řeší každá žena. Každá má v průběhu života dítě a všechny ženy nebo skoro každá žena chce mít nějakou kariéru nebo pracovat. Proč tady není prostředí připravené na to, aby pojalo tenhle obrovský segment, který zahrnuje polovinu populace? Proč to ještě není standard? Proč je potřeba o tom nějak vyjednávat?

No, protože jsou v politice muži. 😊 Alespoň tak vysvětluje řadu podobných „absurdních“ zvyklostí ve společnosti Šárka Homfray v knize Proč jsme tak naštvané?

Probrali jsme ženy obecně. S jakými problémy se potýkají ženy v marketingu?

Marketing je specifický v tom, že je to multiobor. Není jeden marketing, je to obor, který zahrnuje velké množství různých pozic a jsou to naprosto rozdílné disciplíny, které vyžadují naprosto rozdílný charakter a které těží z různých kompetencí, zkušeností, dovedností. Takže to je asi největší úskalí marketingu.

A taky asi oproti jiným oborům se v něm dá rychle udělat kariéra. Alespoň já mám takovou opakovanou zprostředkovanou zkušenost.

Marketing je také hodně specifický tím, že je digitální a strašně rychle se vyvíjí, což vyžaduje neustálé vzdělávání se. V marketingu nejde vystudovat vysokou školu, jako to udělá třeba lékař, a skončit. Já nechci říct, že se lékaři nevzdělávají, ale marketing já chápu opravdu jako konstantní vzdělávání se.

Z mé zkušenosti je to velmi dynamický obor.

Určitě. A kdybych měla říct, což je druhá část té otázky, s kterými problémy se markeťáci a markeťačky nejčastější potýkají, tak je to následující – ztráta smyslu a případně náběh na vyhoření nebo vyhoření.

Tím je marketing také specifický – po určité době, v určitém věku lidem přestane dávat smysl. Případně se potýkají s imposter syndromem. Tím, že marketing má strašně moc možností, co se týče kariéry, naopak může mít paralyzující efekt. Lidé často nevědí, kam se vrtnout, a když se pro nějakou oblast rozhodnou, připadají si tam nepatřičně a zpochybňují své znalosti.

A co tlak na výkon? To je v marketingu taky jeden z častých problémů, nebo se pletu?

Nepletete.

Některé firmy třeba tlačí na to, aby lidé trávili hodně času v práci i na úkor osobního času, aby tam vznikaly osobní vazby. Tím pádem jsou pro ně skvělí hlavně mladí lidé, kteří přijedou do Prahy a nemají žádné zázemí a agentura se jim stane takovou novou rodinou. Jenže ne každému to vyhovuje a když pak trošku vyzrajete, tak vám to logicky může začít vadit, protože už to zázemí máte někde jinde.

Takže má to spoustu specifik. Další typický problém, se kterým se potkávám, je získání první práce. V nabídkách všichni chtějí praxi a potřebujete zkušenosti, ale zároveň zatím žádné nemáte.

A pak je to proniknutí do jiného oboru. Najít v marketingu takovou tu první odrazovou trampolínu, přes co se do něj vlastně dostat. Baví mě hledat s klienty ty oslí můstky.

Chcete vědět:

• Jak skloubit psychické zdraví a kariéru?
• Do jaké míry posouvat své hranice a kdy naopak je čas si říct, že se snažím dělat práci, která není pro mě?
• A zda je dobré mluvit o psychických obtížích se zaměstnavatelem?

Přečtěte si první části rozhovoru se Zuzanou Vyhnánkovou.